Než se pustíte do masivní propagace své značky, ujistěte se, že máte její ochranu pod kontrolou. Jinak se může stát, že zapláčete nad výdělkem. Žijeme totiž v době, kdy je za určitých okolností možné legálně ukrást značku, a tak je na čase se podle toho začít chovat.
Už to tu bylo mnohokrát. Když mě zaujme nějaký podnikatelský projekt, podívám se, jak má chráněnou značku. Velice často během pár dotazů online narazím na problém, a to často zásadní. Někdy i napíšu lidem, kteří za projektem stojí, s upozorněním, co je špatně, ale ke spoustě dalších se tyto informace nedostanou. Díky tomuto článku by mohly.
Takže k věci: propagujete-li své produkty a služby, propagujete tím zároveň i svoji hlavní značku. Díky tomu se o ní dozví tisíce lidí, což je kýžená a zároveň velmi nebezpečná situace.
Položte si otázku: budou mít všichni ti, co se o vaší značce díky kampani dozví, čisté úmysly? Kdyby jediný člověk ze sta neměl, spustíte-li reklamu pro tisíce, desítky lidí si na vás budou chtít něco vzít.
Pokud nebudete mít dobře podchycenou ochranu své značky, věřte mi, že si budou mít co vzít. Doménové jméno, logo, ochrannou známku, grafiku, texty nebo celou značku.
Nechci vás děsit, ale žijeme v Čechách, ne v pohádkové zemi krále Miroslava. A podle toho byste se také měli chovat.
Co s tím?
Než spustíte kampaň, zkontrolujte si, jaké máte domény a zaregistrujte si alespoň ty, které nechcete, aby měl někdo jiný. Zaregistrujte si i chybové domény, aby vás našli i lidé, kteří se spletou v názvu značky (problémy dělají zdvojená písmena, tvrdé a měkké i, cizí slova atd.).
Zaregistrovat doménu stojí 5 minut času a 150 Kč ročně. Získat skutečně cennou doménu od spekulanta prostřednictvím doménového sporu stojí měsíce stresu, 50.000 Kč a více.
Začněte uvažovat o registraci ochranné známky alespoň pro váš hlavní brand. Neříkám, že musíte registrovat každý název, který v podnikání používáte, ale hlavní značku byste měli mít ošetřenou.
Zaregistrovat ochrannou známku pro ČR stojí půl roku času a méně než 20.000 Kč. Zrušit známku, kterou si zaregistroval někdo jiný protiprávně, trvá minimálně rok a stojí desítky tisíc Kč. Můžete mi věřit, když řeknu, že kdo tento spor zažije a vyhraje, tak jako první pak běží přihlásit svou ochrannou známku na Úřad průmyslového vlastnictví.
Není od věci také zkontrolovat, zda máte ošetřená práva k logu – jestli máte s jeho autorem, pokud je to externista, uzavřenou výhradní licenční smlouvu, ve které je i výslovný souhlas s registrací ochranné známky ve váš prospěch v libovolném rozsahu.
Pokud máte kapacitu, zkontrolujte si, kdo všechno používá stejné nebo podobné logo jako vy. A nemusíte zůstat jen u loga, nabízí se také kontrola obrazových a grafických prvků, textů z webu, fotek apod.
Nástrojů ochrany značky je ale ještě daleko víc. O těch dalších zase někdy příště.
#Ochrannéznámkyobecně #Domény #Loga #Licence
Vlastníte obchodní firmu a domníváte se, že díky tomu máte ochranu značky vyřešenou? Není tomu tak.
Obchodní firma i ochranná známka vytváří své vlastní systémy ochrany, který každý slouží k jinému účelu. Spoléhat jen na obchodní firmu nestačí – ta sama o sobě značku neochrání.
Obchodní firma slouží k identifikaci subjektu zapsaného v obchodním rejstříku, ne k ochraně značky. Zapsaná obchodní firma automaticky negarantuje zápis odpovídající ochranné známky do rejstříku. Základním nástrojem ochrany značky zůstává ochranná známka.
Obchodní firma je jméno, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku. Její fungování upravuje občanský zákoník, ze kterého vyplývají i podmínky jejího vzniku – nesmí být zaměnitelná s jinou obchodní firmou a působit klamavě. Obchodní firma tak nechrání proti ničemu jinému, než že později vnikne další subjekt se stejným názvem.
Při zápisu obchodní firmy soud nebo notář nezkoumá v podstatě nic jiného, než jestli se tato firma odlišuje od už existujících obchodních firem. Nezkoumá, zda se obchodní firma bude z pohledu práva chovat na trhu jako značka ani existenci starších práv na označení (ochranných známek, nezapsaných značek, označení původu výrobků, zeměpisných označení).
Kdo se na cestě k chráněné značce zasekne u registrace obchodní firmy, aniž by došel k registraci ochranné známky, nedozví se nic o tom, jak si jeho značka skutečně stojí z pohledu práva a jestli vůbec nějakou značku má.
Propadnout iluzi chráněné značky jen na základě zapsané obchodní firmy se nevyplácí. O tom se přesvědčí každý, kdo se jen na základě obchodní firmy pustí do sporu o značku. Jestli totiž nemá ochranu značky dále rozpracovanou, dopadne velmi pravděpodobně jako sedlák u Chlumce.
Aby byla obchodní firma schopná ochránit značku v přijatelném rozsahu, musí být při jejím výběru respektována pravidla, která v občanském zákoníku nenajdeme.
Jsou jimi distinktivita (rozlišovací způsobilost) značky a dostatečná odlišnost od dříve vzniklých starších práv na označení (ochranných známek/nezapsaných značek a označeních původu výrobků/zeměpisných označení).
Když je jako obchodní firma zvoleno nedistinktivní označení, které není schopné odlišit původ výrobků nebo služeb, nebude se toto označení na trhu chovat jako značka, a proto nebude chráněno.
Stejně tak v případě, že je obchodní firma zaměnitelná se starší ochrannou známkou, chráněnou nezapsanou značkou nebo označením původu výrobků, může být její nositel později z tohoto důvodu donucen změnit svůj název tak, aby se starším označením nekolidovala. Iluze chráněné značky bude v tu ránu ta tam.
Na obchodní firmy ve sporech o značky čeká ještě jedno velké ALE, a tím je ,povinný průkaz užívání. Kdo na obranu svých práv ke značce argumentuje obchodní firmou, musí v každém řízení zvlášť prokázat, že ji skutečně na trhu užívá ve spojení s výrobky a službami, o kterých to tvrdí. To vše v dostatečně kvalitě a kvantitě. Sběr takovýchto důkazů zabere hodiny času a nevede k jistým výsledkům. Naopak – průkaz užívání přináší jen rizika. Nikde není dáno, že shromážděné důkazy budou dostatečně přesvědčivé. Nejsou-li, spor je ztracen.
Jak tedy ochránit značku, aby k něčemu podobnému nedošlo? Vedle obchodní firmy je potřeba pojistit ochranu značky i registrací ochranné známky, která je mimo jiné i garancí, že v případě sporu budete mít důkaz o existenci práva ke značce během několika minut online.
Mohlo by vás zajímat:
Na stránce Registrace ochranné známky - vše, co jste chtěli vědět se dozvíte vše podstatné k registraci ochranné známky
Článek Bez důkazů o užívání nemáte značku vám pomůže zorientovat se v tom, jakým způsobem užívat nezapsanou značku
Potřebujete vědět víc?
Přijďte na mé školení Braň svou značku nebo se vám mohu věnovat osobně.
#Teorie #Obchodnífirmaochrannáznámka
Hledáte ochrannou značku? Jste blízko. Ochranná značka je totiž název, který se běžně používá pro označení podobně znějícího institutu – ochranné známky. Nebojte, nejste jediní, kdo si to spletli, snad stejně často se o ochranné známce mluví jako o registrační značce, registrované obchodní známce atd.
Ochranná známka je právní nástroj ochrany značky. Podobně jako zámek na kolo slouží ochranná známka jako pomyslný zámek na značku - chrání ji před zneužitím.
Chrání ale značku jen tak dobře, jak dobře je nadefinovaná. Skutečný rozsah ochrany, který ochranná známka přináší, závisí na tom:
Je to nehmotná věc – nemůžete ji vzít do ruky. Podobně jako patenty, užitné vzory a průmyslové vzory patří i ochranné známky mezi tzv. průmyslová práva, která jsou součástí celého systému práv duševního vlastnictví (IP = Intellectual Property, IPR = Intellectual Property Rights).
Jako všechna průmyslová práva vzniká i ochranná známka registrací ve speciálním rejstříku (rejstřík ochranných známek). Té předchází řízení o registraci vedené před příslušným úřadem průmyslového vlastnictví, kterým je v případě české národní ochranné známky Úřad průmyslového vlastnictví ČR (ÚPV), v případě ochranné známky EU EUIPO, v případě mezinárodní známky WIPO a u zahraničních známek mimo EU a WIPO národní úřady jednotlivých států.
Jak vidíte, ochranných známek je víc druhů. Díky tomu, že ochrana průmyslového vlastnictví vychází z mezinárodních dohod z 19. století, ovládají všechny druhy ochranných známek stejné principy. To je velká výhoda, protože když se je jednou naučíte, plus mínus víte, jak fungují ochranné známky po celém světě.
Ochranná známka platí 10 let od podání přihlášky, v posledním roce platnosti je možné požádat o její obnovu na dalších deset let, a to i opakovaně. Můžete ji tak prodlužovat do nekonečna. Čím starší ochrannou známku máte, tím vyšší hodnotu má, za podmínky, že je užívána. Neobnovená ochranná známka zaniká a značka, kterou chránila, se stává volným označením (ale pozor, jen za předpokladu, že na trhu opravdu už není užívána).
Tušíte správně, blog na těchto stránkách je celý věnovaný ochranným známkám a souvisejícím tématům. Tak ať najdete, co hledáte!
Mohlo by se hodit:
Potřebujete vědět víc?
Přijďte na mé školení ,Braň svou značku nebo se vám mohu věnovat osobně.
#ochrannáznámka #ochrannéznámky
Nejznámějším sporem o českou značku je spor o značku Budweiser mezi Budějovickým Budvarem a americkým pivovarnickým gigantem Anheuser-Busch InBev, který je v současnosti největším výrobcem piva na světě.
Celý problém trvá již více než sto let a zahrnuje téměř dvě stovky soudních sporů a správních řízení po celém světě. Jeho příčinou je snaha amerického výrobce napodobit věhlasnou evropskou pivovarnickou značku a tím zatraktivnit své výrobky pro zákazníky, kteří na přelomu 19. a 20. století velmi často pocházeli právě z Evropy.
Aby se český a americký výrobce piva vyhnuli sporům, uzavřeli v letech 1911 a 1939 dvě dohody. Tyto dohody v podstatě rozdělily světový trh piva na dvě části, ve kterých na sebe neměly strany útočit. Budějovický Budvar se zavázal nepoužívat značku Budweiser na trhu v severní části Ameriky a americký výrobce se měl na oplátku zdržet užívání stejnojmenné značky na evropských trzích. Šlo tak vlastně o potvrzení práva Američanů na užívání jména Budweiser, i když výhradně pro území USA a několika přiléhajících států.
Problémem těchto dohod, které jsou mimochodem stále platné, je to, že na spoustu území vůbec nepamatovaly, v důsledku čehož vznikl obrovský manévrovací prostor a soudní tahanice, které trvají dodnes. Stejně vážné ale bylo soustavné porušování dohod ze strany amerického výrobce piv, který se neustále pokoušel o registraci značky Budweiser v Evropě. Budějovický Budvar tak musel, chtěl-li ubránit svoji značku, zasáhnout proti každému jednotlivému pokusu amerického konkurenta o registraci ochranné známky. Nebýt těchto sporů, Budějovický Budvar by s velkou pravděpodobností zanikl, protože by postupně přišel o možnost používat svou ochrannou známku, která je pro pivovarský byznys klíčová, a její hodnota se odhaduje na 20 miliard korun. To potvrzuje i množství soudních sporů a správních řízení, které se vedly nebo vedou takřka po celém světě. Jen mezi léty 2000 a 2012 jich bylo ukončeno 173, z nichž 120 vyhrál Budějovický Budvar. Aktuálně se vede přes 40 soudních sporů a více než 70 správních řízení.
Co se týče Evropy, ve skandinávských zemích, Itálii nebo Španělsku se dařilo Američanům, naproti tomu v Německu, Rakousku a Švýcarsku zůstaly ochranné známky Budějovickému Budvaru.
Anheuser-Busch se poté, co v devadesátých letech prohrál řadu sporů (zejména klíčová byla pro ně ztráta Německa a Rakouska, což jsou v pivovarnickém byznysu velmi zajímavé lokality a pro jihočeský Budvar klíčové dovozní destinace), rozhodl pro změnu taktiky – chtěl se zúčastnit plánované privatizace Budějovického Budvaru a tím ho ovládnout, čímž by získal právo k vytoužené ochranné známce a možnost jejího celosvětového užívání. Česká vláda později od privatizačních plánů ustoupila, čímž si Budějovický Budvar jako jeden z posledních udržel právní formu národního podniku a také právo ke své značce. Privatizace národního podniku ale visí ve vzduchu dodnes a s ní i obavy o další osud značky Budweiser, protože Anheuser-Busch stačil v roce 2014 koupit Českobudějovický měsťanský pivovar, čímž si de facto připravil půdu pro účast v privatizaci Budvaru a tím ovládnutí značky Budweiser.
Aby se nepřehledná situace kolem ochranné známky Budweiser ještě více zkomplikovala, do hry vstoupil třetí hráč – Budějovický měšťanský pivovar, který vařil pivo Samson. Sám se začal ucházet o ochrannou známku Budweiser, neboť na ní měl údajně historické právo. Pokoušel se zaregistrovat ochrannou známku Budweiser Bürgerbräu postupně v několika evropských zemích a vznikla tak nová vlna sporů. Jejich podstatou bylo, zda slovo „Budweiser“ používá na svých výrobcích jako zeměpisné označení (což samozřejmě právu neodporuje), nebo to slovo používá fakticky jako svůj brand (značku). Soudy se přiklonily k názoru, že pokud se zeměpisné označení na etiketě uvádí jako název výrobku, nesmí být v rozporu se zapsanými ochrannými známkami. Po prohraných sporech v tuzemsku i zahraničí změnil Budějovický měšťanský pivovar svoji značku na B. B., pod kterou vaří své pivo dodnes. Text „Budweiser Bürgerbräu“ ale na svých etiketách smí uvádět pouze malými písmeny, aby bylo dostatečně rozlišeno, co je název výrobku a co zeměpisné označení.
Velkým zlomem v evropských sporech byl vstup ČR do Evropské unie. V rámci přístupových rozhovorů se totiž českým vyjednavačům podařilo prosadit, aby Budvar získal evropskou ochranu zeměpisného označení, v důsledku čehož musely všechny členské země EU začít chránit Budějovické pivo a Českobudějovické pivo jako zeměpisné označení, a to včetně jejich překladů. Díky tomu už v EU nelze zaregistrovat žádnou novou ochrannou známku, která by kolidovala s těmito označeními. Ochranných známek zapsaných před vstupem ČR do EU se to ale nedotklo.
Naprosto unikátní řešení přinesli Britové. Po sérii soudních tahanic nakonec britské soudy rozhodly, že právo na užívání ochranné známky Budweiser mají oba výrobci, čímž de facto rozhodování o tom, kdo má přednost, přenesly na samotné spotřebitele. Ochranná známka Budweiser je tak v Británii a Irsku zaregistrována pro oba výrobce. V případě tzv. poctivého souběžného užívání umožňují tyto země stejný nebo podobný zápis ochranné známky pro více uživatelů. V tomto případě sice firmy působí navzájem konkurenčně, ovšem britští spotřebitelé jsou o rozdílnosti obou výrobců dostatečně informování a riziko záměny je prý nízké.
Pokud jde o žalobní návrhy, ve většině případů šlo ve sporech o ochranné známky, některé spory se vedly i o zákaz dovážení výrobků konkurenta a padly i návrhy na ničení zboží a náhradu finančních ztrát, jako např. na Kypru. Soudy však takovým návrhům zpravidla nevyhověly a zabývaly se takřka výhradně sporem o samotnou ochrannou známku.
Spory se vedly i v trestněprávní rovině a pomyslnou třešničkou na dortu bylo projednávání věci před Soudem pro lidská práva ve Štrasburku. Evropská úmluva o lidských právech totiž zaručuje ochranu majetku pro fyzické i právnické osoby. Zástupci Anheuser-Busch tak využívali opravdu všechny dostupné právní prostředky. Soud pro lidská práva však jejich návrh odmítl s tím, že právo na klidné užívání jejich ochranné známky nebylo porušeno.
Vedle hlavních sporů o ochrannou známku Budweiser se vedou i spory o další značku – Bud. Na tu se ochrana evropského zeměpisného označení nevztahuje, a tak Američané mohou svá piva pod tímto názvem prodávat i registrovat ochranné známky. To se ale Budvaru zjevně nelíbí, a proto podal několik žalob a vedle soudních sporů vede v této věci i nejrůznější správní řízení.
Jestli se nestane něco mimořádného, světový trh piva bude i dál rozdělen na americkou část, ve které značku Budweiser používá pouze americký výrobce a jihočeská piva v ní nesou název Czechvar, a evropskou část takřka výhradně pod nadvládou Budějovického Budvaru, kde americká piva od Anheauser-Busch InBev nesou značku Bud. Zamíchat kartami může především privatizace národního podniku Budvar a účast Anheauser-Busch InBev v ní.
#Sporyoochrannéznámky
Vlastníci a přihlašovatelé ochranných známek jsou neustále terčem nabídek (zavádějících faktur) obchodních společností, jejichž názvy připomínají úřady průmyslového vlastnictví, prostřednictvím kterých se tyto společnosti - aniž by z hlediska platnosti ochranných známek nabídly jakékoli relevantní protiplnění - snaží získat majetkový prospěch.
Počítejte s tím, že jakmile podáte přihlášku ochranné známky (české, evropské i mezinárodní), během pár dnů vám začnou chodit faktury od těchto a podobných subjektů.
Patří k nim např.:
Vlastníci a přihlašovatelé ochranných známek dostávají faktury na plnění, která připomínají služby úřadů průmyslového vlastnictví, tato plnění však z hlediska platnosti ochranných známek k ničemu nejsou. Na zadní straně faktur obvykle naleznete klauzuli, že se jedná o návrh smlouvy, k jejímuž uzavření dojde zaplacením fakturované částky.
Jestliže skutečně nemáte zájem o nabízené služby, těmto fakturám bude nejlépe v koši! Chcete-li si být jisti, že předmětnou fakturu nemusíte platit, kontaktujte svého právního zástupce, který Vám jistě sdělí, že veškeré náklady spojené s přihlášením ochranné známky do rejstříku byly již jeho prostřednictvím uhrazeny, a že jakékoli faktury za úkony spojené s registrací ochranné známky tak nejsou na místě.
Obdobná upozornění naleznete na internetových stránkách úřadů průmyslového vlastnictví:
WIPO (World Intellectual Property Organization - Světová organizace duševního vlastnictví)
EUIPO (European Union Intellectual Property Office - Úřad EU pro duševní vlastnictví)
Watching je sledování pozdějších kolizních přihlášek ochranných známek, které by mohly ohrozit nebo poškodit sledovanou známku. Jedná se o cílený monitoring pozdějších přihlášek nebo i registrací ochranných známek a tím preventivní ochranu značky.
V jakém rozsahu své známky hlídáte záleží jen na vás. Obecně ale platí, že čím hodnotnější ochrannou známku máte, tím vyšší pozornost byste jí měli věnovat.
Výsledkem watchingu je zpráva o výskytu možné kolizní přihlášky ochranné známky.
Watching má význam jak v případě registrovaných ochranných známek, tak v případě užívaných nezapsaných označení. Pro uživatele nezapsaného označení je hodně důležité vědět, jestli se o registraci shodného nebo podobného označení nepokouší někdo jiný. Existence takové ochranné známky by s sebou nutně přinesla komplikace v pozdějším řízení o zápisu ochranné známky
Smlouva o franchisingu (smlouva o franšíze) představuje právní základ spolupráce smluvních stran - franchisora (poskytovatele franšízy) a franchisanta (nabyvatele franšízy).
Jedná se o tzv. nepojmenovanou smlouvu, tzn. smlouvu, jejíž obsahové náležitosti nejsou předepsány právními předpisy. Obsahem franchisingové smlouvy se zabývá Etický kodex členů České asociace franchisingu, který uvádí následující pravidelné obsahové náležitosti:
Vedle smlouvy o franchisingu mohou právní vztahy smluvních stran určovat i franchisingový manuál, projekt, nebo smlouva o prodeji produktů.
#Licenčnísmlouvy #Licence
Rešerše známkové čistoty se obvykle provádí v rámci příprav podání přihlášky ochranné známky. Uplatní se však i v celé řadě dalších případů, např. když se chystáme zahájit užívání nové značky na trhu.
Rešerše známkové čistoty (známková rešerše, rešerše ochranných známek) představuje cílený průzkum rejstříků ochranných známek, jehož účelem je ověrit, zda vybrané označení obstojí v konkurenci starších práv - tj. již zapsaných a přihlášených ochranných známek.
Provedením rešerše známkové čistoty označení zjišťujeme, zda k danému datu existuje ve vybraném rejstříku ochranných známek starší přihláška nebo registrace ochranné známky shodná nebo podobná s rešeršovaným označením, a to pro shodný nebo podobný seznam výrobků a služeb.
Shodné nebo podobné starší právo zapsané / přihlášené pro shodný nebo podobný seznam výrobků a služeb představuje překážku zápisu / užívání předmětného označení.
Objevíme-li v rejstříku ochranných známek starší právo bránící úspěšné registraci nebo užívání zvoleného označení, to znamená dopadne-li rešerše špatně, je třeba tomu přizpůsobit další postup ve věci, tj. podle okolností případu:
Naopak nenajdeme-li v rejstříku ochranných známek žádné označení bránící úspěšnému užívání či registraci zvoleného označení, můžeme bez dalšího přistoupit k podání přihlášky nebo zahájení užívání předmětného označení. Samozřejmě za předpokladu, že bylo označení zvoleno v souladu s požadavky relevantního právního předpisu (např. zákona o ochranných známkách, nařízení o ochranné známce společenství etc.)
