Druhy licenčních smluv

Mezi nejfrekventovanější druhy licenčních smluv k předmětům průmyslového vlastnictví patří:

Licence výhradní (výlučná), nevýhradní (nevýlučná), sólová a exkluzivní

Při poskytnutí výlučné (výhradní) licence se poskytovatel licence zavazuje, že neposkytne předmětné užívací právo jakékoli třetí osobě a zároveň nebude předmětné právo užívat ani sám.

Nevýlučná (nevýhradní, jednoduchá) licence vlastníka předmětu průmyslového vlastnictví nijak v užívání resp. dispozici s předmětným právem neomezuje, poskytovatel licence může tu samou licenci poskytnout jakékoli třetí osobě a zároveň smí předmětné právo užívat i sám.

Sólová licence - poskytovatel nesmí předmětnou licenci udělit třetím osobám, sám však předmětný nehmotný statek užívat může.

Exkluzivní licence - nevýlučná licence, která je udělena výhradně a pouze jednomu subjektu, čímž je tomuto při realizaci licence poskytnuto exkluzivní postavení na trhu.

Čistá, smíšená a sdružená licence

Čistá licenční smlouva upravuje pouze licenci samotnou. Smíšená licenční smlouva obsahuje kromě licenčních ujednání i další s předmětem licence související ujednání.

Prostřednictvím sdružené licenční smlouvy dochází současně k přenechání užívání více druhů nehmotných statků najednou (ochranných známek, průmyslových vzorů, know-how aj.), to znamená, že jednou smlouvou dochází k poskytnutí více licencí.

Vzájemná bezúplatná licence (cross licensing)

V případě vzájemné bezúplatné licence se obě smluvní strany nacházejí v postavení poskytovatele (licencora), tak v postavení nabyvatele (licenciáta) - vždy však ve vztahu k jinému právu. Tyto licence se typicky vyskytují v patentových věcech v případech, kdy je třeba odvrátit hrozící spory.

Nucená a vzájemná licence

Nucenou licencí je nevýlučná licence k patentu, jejíž uzavření bylo nařízeno k tomu příslušným patentovým úřadem. Podmínky, za kterých je vlastníku patentu možné uložit nucenou licenci, upravují jednotlivé právní předpisy na ochranu vynálezů. Obecně se však jedná o tak závažné a naléhavé situace, kdy je třeba upozadit práva jednotlivce - vlastníka patentu - ve prospěch zájmů celku. Česká úprava je obsažena v § 20 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů.

Zákonná licence se vyskytuje v právu autorském, v rámci kterého zákon upravuje situace, kdy je možné užívat autorská práva aniž by k tomu bylo třeba smluvní licence. Právní úprava zákonných licencí viz zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, ve znění pozdějších předpisů.

Licence k přihlášce, licence k registrovanému právu

Toto dělení licencí se uplatní v patentovém právu, u ochranných známek není podstatné, neboť licence k přihlášce ochranné známky je ze zákona vyloučena.

Sublicence (podlicence)

Sublicencí se rozumí převod práv vyplývajících z udělené pasivní licence ve prospěch třetí osoby, která bude dále samostatně vykonávat práva a povinnosti dle sublicenční smlouvy (ať již souběžně s nabyvatelem licence nebo nikoli).

Dělení licencí podle druhu nehmotného práva

V této souvislosti rozlišujeme patentovou licenci, známkovou licenci, licenci k průmyslovému vzoru aj. Všechny tyto licence spadají pod pojem licenční smlouvy k předmětům průmyslového vlastnictví, samostatným typem licenční smlouvy je pak autorskoprávní licence, kterou se však na těchto stránkách nezabýváme.

#Licence #Licenčnísmlouvy

closearrow-circle-o-downcalendartwitterfacebookbarsenvelopelinkedinxingpaper-planepinterest-pwhatsappcommenting